VĚTŠINA BIČŮ SE SKLÁDÁ Z NĚKOLIKA ČÁSTÍ:
• Rukojeť biče
Rukojeť biče je ze dřeva, rákosu, nebo z kovové trubky. Její délka a průměr je dán druhem biče. Může být i různě zdobená, vše závisí na druhu biče. Čím má také bič delší rukojeť, v poměru k délce biče, tím může být a současně i měl by být bič lehčí. Zároveň platí, že delší rukojeť musí být i lehčí, což je docela oříšek pro výrobce. Shrnuto, bič s delší rukojetí by měl být lehčí a současně mít i lehkou rukojeť, jinak by se totiž těžiště biče posunulo do rukojeti a bič by slabě práskal.
• Tělo biče
Tělo biče se skládá z několika vrstev: z jádra, obalu a řemínkového opletu. Tyto tři vrstvy jsou na sobě a kvalita každé z nich dává celkovou kvalitu biče. Jádro dává biči nejdůležitější vlastnosti, především tuhost a postupnou ohebnost. Obal je tvořen pruhem kůže namotané kolem jádra. Tvoří v podstatě pružnou vložku, která spojuje jádro a vrchní řemínkový oplet (některé levnější biče obal nemají, takové biče jsou pak hodně nekvalitní). Řemínkový oplet drží pohromadě jádro biče a obal, a dává biči finální ohebnost.
• Nástavní a koncový řemínek
Dále se pak bič skládá z nástavního řemínku dlouhého 70 – 90 cm, ten může být z jednoho kusu nebo ze dvou spojených řemínků, pak první o něco masivnější nazýváme hlavní nástavní řemínek, na něj je napojený o něco slabší koncový nástavní řemínek. Používá se speciální kůže z dovozu, nebo z našich dostupných zdrojů - „politánka“, dančí, nebo jelení kůže.
• Práskačka
Především ze dvou důvodů se používá na konec biče práskačka. Za prvé pro lepší zvukový efekt (bang). Prásknutí biče je závislé na rychlosti špičky biče, a ta je daná rozdílem hmotnosti celého biče a hmotnosti špičky biče, kde nejlehčím dílem biče je právě práskačka. Druhým důvodem je ochrana špičky biče. Uvědomte si, že dosahuje rychlosti zvuku, a je tedy extrémně namáhaná. Nutno podotknout, že dobře vyvážený bič práská i bez práskačky. Práskačka má jen určitou trvanlivost a musí se měnit právě z důvodu vysokého namáhání. Jestliže ji nepoužijeme, přeneseme toto namáhání na koncový řemínek a místo práskačky budeme muset vyměňovat celý nástavný řemínek. Což je mnohem dražší. U takzvaných bičů úderných práskačka chybí,
••• Ostatní biče
Některým bičům mohou určité části chybět. Například Devítiocasá kočka nemá práskačku, biče používající se na koně mají rukojeť a tělo biče spojené do jednoho kusu.
Obrázky bičů použité níže v této rubrice jsou postahované z různých zdrojů. Vypsat zde, kde všude by zabralo spoustu místo.
Proto se všem majitelům a výrobcům bičů předem omlouvám, pokud jsem využil právě jeho bič…
BIČE SE ZVUKOVÝM EFEKTEM
Dokonalá práce s bičem (a lasem) patřila k nezbytným dovednostem amerických kovbojů, australských pasáků dobytka, maďarským čikóšů či španělských Vaquero. Ale i pastevců na našem území. A k tomu sloužily právě biče, které při správném pohybu vytvořily bang - zvukový efekt.
BÝKOVEC (Bejkovec) - ČR
Oproti dnešnímu americkému honáckému biči byl Býkovec robustnější a těžší a asi byste si s ním moc dlouho práskat nevydrželi. Býkovec má rukojeť dlouhou 20–30 cm, poměrně tuhý je také přechod mezi pevnou a ohebnou částí biče. Dlouhý byl okolo 3,5 metru. Jednou z dalších verzí Býkovce je, že byl dlouhý cca 70 až 80 cm, tenký a velmi houževnatý. Připravený ze sušené vnitřní části penisu býka (odtud jeho údajný název).
HEJBAJČE - ČR
Jsou to biče s totožnou konstrukcí bičů amerických. Rozdíl je v přechodu mezi rukojetí a tělem biče. Používá se „harmonikové“ opletení (je několik druhů opletení), které tento přechod zpevňuje. Jsou dlouhé kolem 1,5 - 1,8 metru. V některých pramenech se objevuje označení Hezbajč.
HONČÍKY - ČR
Svou konstrukcí připomínají biče australské. Avšak rukojeť je s tělem biče spojena způsobem, jakým se kdysi přidělávaly cepy. Nástavec byl vytvořen z jednoho kusu středového řemínku, který procházel i duší těla biče. Délka biče se pohybovala okolo 3 metrů a mnohdy se splétaly ze starých opratí, které se rozřezaly na dlouhé proužky.
LOVECKÉ BIČE (Hunter) - ČR
Lovecké biče mají rukojeť přidělanou k tělu biče liščí smyčkou. Délka rukojeti je 60 - 70 cm, na silnější straně ukončenou jelením parůžkem či kopýtkem a na straně tenčí ukončenou poutkem. Rukojeť byla z tvrdého leštěného dřeva, nebo opletena. Známá je i varianta, kde rukojeť byla obšita kůží nebo krátce střiženou kožešinkou. Tělo biče - „šlehoun“ je celopletený, ukončený 50 cm tenkým řemínkem s práskačkou. Celková délka biče byla 2,70 - 3,20 m.
VOZOVÝ BIČ - různé země
Tradičně byly všechny biče s dlouhým bičištěm vytvořeny pro účely řízení kočáru. Používaly (používají) se dva, resp. tři druhy bičů.
K uherskému stylu zápřeže, tedy k poprsním postrojům patří uherský bič, tvořený bičištěm (prutem) z rákosu, případně nově ze sklolaminátu atd. a koženým šlahounkem volně otočně navázaným na bičišti. Bičiště (lísková hůlka) je silná asi jako prst, dlouhá 160 až 180 cm a na slabší konec se přiváže 120–150 cm šlehoun – slabý kožený zapletený řemínek (délka se lišila dle povozu). Zaplétání byla různé – uherské, německé, pražské… Na druhý konec šlehounu se přidá slabý provázek asi 20 cm dlouhý (práskačka). Na šlehounu byly drobné uzlíky, ty sloužily k rozdělení bičů dle tvrdosti bičiště – čím měkčí bič, tím méně uzlíků.
Druhý druh biče je bič formanský, který je technicky totožný s bičem uherským, jen může být výrazně barevně zdobený a na šlahounku je ozdobený barevným střapcem (bambulkou), což uherský bič nemá. A formanský bič patří k těžkému tahu, tedy k chomoutovému postroji.
Třetím druhem je obloukový kočárový bič (Hakk), který patří k anglickému stylu zápřeže, tedy k anglickým chomoutkům v délce 1,6 m pro dvouspřeží a 2 m pro čtyřspřeží.
BULLWHIPS (Honácký bič) - USA
Je docela zajímavé, že tento bič, který k nám zpětně pronikl z Ameriky, znali naši předci pod názvem Býkovec už dávno předtím, než byla nějaká Amerika vůbec
objevena. Do Ameriky bič dovezli dobyvatelé a španělští osadníci (Vaquero) v 16. století. V dnešní době je rukojeť dřevěná nebo vytvořená z kovové trubky
v níž vede duše biče. Rukojeť je dlouhá okolo 25 cm. Opletení rukojeti přechází plynule do těla biče. Obě dvě strany rukojeti jsou opleteny turbany.
Délka těla biče se, jako i u ostatních, liší podle druhu použití. Záleží i na množství řemínků, z kterých je bič upleten. Dostatečně kvalitní jsou biče
pletené aspoň z 12 řemínků, nejkvalitnější jsou biče pletené z 36 řemínků.
SNAKE WHIPS (Hadí bič) - USA
Název hadí bič je odvozen od skutečnosti, že tento typ biče nemá uvnitř žádnou rukojeť a prakticky se "svíjí" jako had. Mezkaři plání Divokého západu je
používali až do délek přes šest metrů. Chodili vedle zápřahu mezků dlouhého víc jak deset metrů. Hadí bič měli hozený přes rameno, tahali ho po zemi za
sebou. Když bylo potřeba popohnat mezky měli bič vždy po ruce natažený za sebou. Švihem před sebe zápřah popohnali. Chybějící páka rukojeti je nahrazena
zátěží (zpravidla olověné broky) v jádru biče. Tento bič předává energii do špičky nejlépe ze všech typů. Proti ostatním typům je o něco línější (při
prásknutí je o něco pomalejší), o to větší je však síla zvukového efektu.
SIGNAL WHIPS (Signální bič) - USA
Signální biče byly původně určené k ovládání psích spřežení. Později se používaly na udání signálu (např. místo startovací pistole). Konstrukčně se
podobají hadímu biči s pružnou pletenou rukojetí. Na rozdíl od jiných bičů však měly (a mnohdy mají) práskačky zapletené přímo do samotného konce biče.
Je to proto, že biče byly často taženy za saněmi, což ničilo tradiční kožené nástavce. Zaplétáním práskačky přímo do biče vznikne mnohem odolnější bič,
jen výměnu práskačky musí udělat a zaplést odborník. Signální bič obvykle měří mezi 0,9 a 1,2 metru na délku. Není vhodný na sestavy prásků ani na trefování
cílů. Byl vyvinutý pouze na jednotlivé prásky. Signální a hadí biče jsou si velice podobné.
FLORIDA COW WHIP (Floridský kravský bič) – USA
Florida má bohatou tradici v chovu dobytka, kterou lze vysledovat více než 450 let (prakticky až do příjezdu Španělů). V dnešní době většina moderních floridských
farmářů používá trochu jiný honácký bič, než známe z Divokého západu. Používají „Florida Cow Whip“. Florida Cow Whips jsou kříženci mezi Bull Whips a Stock Whips.
Délka biče se může pohybovat od 0,6 do 12 metrů. Kravské biče jsou vyrobeny tak, aby tělo biče mohlo být kdykoliv vyměněno během několika minut. Mít více bičů
s jednou rukojetí je běžné. Kravské floridské biče jsou jedinečné svým designem. Tělo biče je nezávislé na rukojeti, je do ní vsunuto, a tkaničkami přivázáno.
Starší kravské biče se vyráběly z kůže, obvykle splétané z vyčiněných kůží jelena běloocasého, které dobytkáři lovili pro potravu. Od roku 1970 je hlavním
výrobním materiálem paracord. Paracord je odolný vůči vlhkému klimatu a bažinatým podmínkám, se kterými se kovboj často potýkal při práci se stády.
HUNTING WHIP (Lovecký bič) - Anglie
Lovecké biče se používají již od roku 1900. Tyto biče mají rukojeť se zahnutým „rohem“, krátké držadlo s připevněným bičem a práskačkou.
Bez těla lze tento bič nazvat jezdeckým bičíkem. Rukojeť biče se používá k otevírání bran. Na vrcholu je někdy „korunový“ šroub, který pomáhá při
tlačení brány. Na konci rukojetě biče bývalo obvykle parůžek z jelena. Některé moderní lovecké biče mají buvolí roh nebo syntetické rukojeti, nebo také
rukojeť ve tvaru kyje. Držadlo bylo tradičně vyrobeno z lakované třtiny, bambusu či rákosu, později se vyráběli držadla tzv. „lemovány ocelí“, aby byly hůře
zlomitelné. Celková délka biče byla 2,70 - 3,20 m.
STOCKWHIP (Australský bič) - Austrálie
Stockwhip je nejoblíbenějším typem biče v Austrálii a byl původně používán ke stádu dobytka na koni. Dřevěná rukojeť dlouhá 50-60 centimetrů, která se k tělu biče
zužuje a na opačném konci je opletena turbanem. Tělo biče má opletenou duši s poutkem na začátku. Spoj tvoří jakýsi kloub, ve kterém se tělo biče pohybuje vůči
rukojeti. Mají celopletenou nebo poloviční pletenou rukojeť. Mnoho bavičů a vystupujících v show dává přednost polopletené rukojeti, protože poskytuje rychlejší
pohyb mezi prásky, což je nezbytné při provádění složitějších prvků.
BULLOCK WHIPS - Austrálie
Bullock se používal v Austrálii v 19. a na počátku 20. století. Používali se na spřežení převážející těžké zboží, jako je vlna, pšenice, dřevo, cukrová třtina,
zemědělské vybavení, stavební potřeby... Taktéž se používali pro chov dobytka. Je to dlouhý bič připevněný k dlouhému kusu dřeva a práská se s ním oběma rukama.
Rukojeť Bullocku je obvykle kolem 1,5 metru dlouhá, a tělo biče je cca 2,5 metry nebo delší.
PERFORMANCE HYBRID WHIP (Hybridní bič) - Austrálie
Jde o australský dvojdílný bič bez kloubního spojení rukojeti s tělem biče. Kombinuje aspekty několika klasických bičů (delší pružná rukojeť Stockwhipu,
přechod jako u Bullwhips) a tím jsou velice dobré pro začátečníky.
PASTIERSKÝ BIČ (Pastýřský bič) - Slovensko
Pastýřský bič nebo také korbáč, čapor, kocar, patří mezi zvukové signální nástroje. Používal se při pasení hovězího dobytka, ovcí a koz. Jejich délka se pohybuje
kolem 3,5 metru. Rukojeť je dřevěná kónická. Na konci má průměr 3 cm a směrem k tělu biče se zužuje na 1.5 cm. Spojka mezi tělem biče a rukojeti je dlouhá kolem
13 cm a průřezu 3x3 cm. Rukojeť, spojka a začátek těla biče jsou opleteny stejně zvláštním způsobem a ozdobeny dlouhými rovnoramennými trojúhelníky. Mezi sebou
byly spojeny mosaznými kroužky, které byly později nahrazeny koženými řemínky. Špička těla biče je tvořena čtyřmi kaskádovitě sešitými řemeny v délce asi 80 cm.
Ty jsou pak spleteny do kulata v délce 50 cm, pak jsou rozříznuty na polovinu a pletené dál z osmi řemínků. Bič byl zakončen asi 80 cm dlouhým nástavcem z jednoho
zužujícího řemínků, který byl zakončen práskačkou.
Slovenské biče je možné rozdělit na biče jižního, středního a severního Slovenska.
KARIKÁS OSTOR (Kroužkový bič) - Maďarsko
Pastevci, aby byl bič pohyblivější, spojovali tělo biče s rukojetí, měděným otáčivým kroužkem. Odtud také název „Kroužkový bič“. Tyto biče byli používané v
Maďarsku, ale také jsou shodné s biči jiných stepních národů např. Kirgizů.
Dalším vývojem se z něj stala konstrukční varianta biče australského, protože kroužek byl nahrazen kůží z podbřišku. Rukojeť je 35 - 40 cm dlouhá a na konci
má průměr ke třem centimetrům. Pastevci si biče bohatě zdobili. Vyřezávali do rukojeti, zalévali cínem, vyráželi mědí, kovovou intarzií. Na spodním konci
rukojeti je do řemenu vpleten tzv. pažový řemen. Začátek těla biče pokrývali střapci z drobných řemínků.
GOASSL - Švýcarsko
Tělo biče (Goassl) je speciálně vázané lano, které se ke konci ztenčuje. Drží se na tlustém konci, kde je také umístěna rukojeť ze dřeva. Podle typu spojení biče s
rukojetí lze rozlišovat mezi „tuhým Goasslem“ (obrázek dole v galerii) a „kloubovým Goasslem“ (původní podoba). Na tenkém konci je práskačka. Podle ústních tradic
pochází práskání bičem (Goaßlschnöllen) tímto bičem od horských zemědělců. Na alpských pastvinách se práskalo denně v předem dohodnutých časech, a to umožnilo
kontrolu mezi pastevci, zda jsou všichni v pořádku. Takže pokud někdo nepráskal v domluvenou dobu, dalo se předpokládat, že se něco stalo. Proto bylo práskání
bičem původně formou komunikace v horách.
GEISSEL - Švýcarsko
Biče pro tradice „Chlauschlöpfen“ – předvánoční zvyk probouzení Mikuláše ve Švýcarsku - jsou vyrobeny z juty a lnu a jsou ručně splétané v délkách 1,50 až 4,50 metru.
Lenzburger nebo Lüthi Geissel je soustružený v jednotné, kuželovité struktuře. Bič je tedy pružnější, což zjednodušuje jeho použití. Innerschweizer Geissel se skládá
z různých částí. Tělo biče vypadá, jako by bylo svázáno z jednotlivých kusů. Tato verze je ideální pro začátečníky, protože usnadňuje jednoduché opravy.
GOAßL - Německo, Rakousko
Bič pro Aperschnalzen (každoroční slavnost na konci zimy zapsaná v UNESCO) se nazývá Goaßl, práská se s ním oběma rukama. Rukojeť je kulatá, vyrobená ze dřeva,
průměr je asi 3 cm a délka je asi 50 cm. Další částí je konopné lano, dlouhé až 4 metry, stočené z několika šňůr, které se zužuje směrem ke konci a je napuštěné
černou smůlou. Před válkou byly téměř dvakrát tak dlouhé. Na konci Goaßlu je upevněno lýko (práskačka). Konopné lano je připevněno k horní části dřevěné rukojeti
v drážce, aby se kolem něj mohlo otáčet. Dříve pastýři potřebovali Goaßl hlavně kvůli vlkům a medvědům a podobným zvířatům.
KARBATSCHE - Německo
Karbatsche se skládá z krátké dřevěné rukojeti, několika kožených řemínků a dlouhého lana pleteného z konopí. Název "Karbatsche" pravděpodobně pochází z polského
karbaczu nebo tureckého kirbaç. Původně sloužil k pohánění dobytka, nyní se v německy mluvících zemích používá hlavně na karneval. V jižním Německu se tyto biče
používají pro tradiční bičování během karnevalové sezóny (Fastnacht, sedm týdnů před Velikonocemi). V Maďarsku, Rumunsku a dalších východoevropských zemích se
však dodnes používá k chovu dobytka.
SULGENPEITSCHE - Německo
Tento bič se ovládá podobně jako biče z Austrálie (Stockwhip). Rukojeť je vyrobena ze speciálního krouceného dřeva, které je v Německu známé jako „Sulgen-Wood“.
Připojeno je zkosené lano, na které je napletena práskačka. Ačkoli lze snadno dosáhnout zvukového efektu, manipulace s tímto bičíkem vyžaduje určitou praxi.
Délka rukojeti je cca 57 centimetrů, celková délka cca 175 centimetrů včetně práskačky.
PASTIRSKI BIČ - Slovinsko
Tento bič se používal a používá na tradici „První brázdy“, kdy okolo vesnice se symbolicky pluhem vyorá brázda, která symbolizuje začátek práce na polích.
Víc tomto biči nevím, ale snažím se hledat a kontaktovat bičaře ve Slovinsku. Ani přesný název.
FRUSTA - Itálie
Tvarem se podobá kočárovému biči. Bič ze severní Itálie se skládá z dřevěné rukojeti ("celtis australis") o délce 60 až 100 cm podle toho, kdo ji používá,
konopného provazu nebo pletené kůže cca 90 - 120 cm, 30 cm konopného nástavce a 40 cm práskačky. Používá se jednou rukou. Je to velmi rychlý bič.
Používá se hlavně pro doprovod 2/4 nebo 4/4 hudby.
CHIRRION - Mexiko
I když v současné době není k dispozici dostatek údajů, zdá se, že tyto biče pochází z velmi skromného původu. Používaly se
při pasení ovcí a koz. Jsou to provizorní biče, vyrobené z místních dostupných materiálů. To je i případ ixtle, přírodního vlákna
pocházejícího z rostliny maguey (v ČR známá jako agáve), který se používá ke zkroucenému tělu biče, a dřevěné rukojeti z borového dřeva,
ke které je tělo biče přivázáno.
QILINBIAN - Čína
Qilinbian (麒麟鞭, doslova „Bič jednorožce“ – v některých zdrojích se píše jméno Kylin) je kovový bič vynalezený v Číně koncem 20. století. Rukojeť o délce 15 cm je vyrobena z ocelového řetězu omotaného kůží. Řetěz je vyroben z ocelových dílků, jejichž velikost se postupně zmenšuje tak, jak se zmenšují kroužky.
Délka těla biče se pohybuje mezi 1,5 až 1,8 metru. Na konci je připevněn nástavec a práskačka. Celková hmotnost je mezi 1 až 2 kg. V dnešní době lze ale sehnat biče dlouhé přes 4 metry a těžké okolo 5 kilogramů. Využívá se při fyzickém cvičení a při výkonech.
ŠAOLINSKÝ BIČ - Čína
Šaolinský bič se ve skutečnosti nazývá pastýřský či horský bič (muyang bian 牧羊鞭). Podle šaolinského mnicha Shi Yanrana se také nazývá duchovní bič (shen bian 神鞭), zvukový bič (sheng bian 聲鞭) a lovecký bič (lie bian 獵鞭). Yanran slyšel, že se bič dostal do učebních osnov Shaolinu v dynastii Yuan (1271-1368), kdy Kublai Khan zakázal cvičení bojových umění. Podle legendy, Shaolin opat, Fuyu (福裕), našel přízeň u Yuan a bylo mu dovoleno rozvíjet a kultivovat Shaolin kung fu během tohoto období. Bič byl tehdy integrován z metod používaných Hui (muslimskými) lidmi Gansu. Yanran opět rychle poukazuje na to, že původ může být mýtický. "Bič trénuje sílu paží a ramen," říká Yanran. "Učí, jak rozšířit hrudník a rozvíjet čchi."
Tyto ručně vyráběné kožené biče mají rukojeť z masivního dřeva, zužující se splétané tělo a práskačku. Dlouhé jsou okolo 2,2 metru.
CAMBUK - Indonézie
Označení Indonézského biče je velmi složité, protože je až 50 označení biče - Tembung, Cemeti, Lecut, Pecut, Perangsang, Kegusaran, Kemarahan,
Pendorong, Pengajak, Penggalak, Penggempur, Penyerbu, Senawat, Dorongan, Motivasi, Pelindung, Pembantu, Penaung, Anjuran, Desakan, Gaya, Gentusan,
Gerakan, Hasrat, Kakas, Keinginan, Nafsu, Selera, Sorongan, Sugesti, Tolakan, Bantuan, Dukungan, Semangat, Spirit, Alasan, Ambisi, Impetus, Kausa,
Latar Belakang, Pemicu, Pretensi, Pusa, Stimulan, Stimulus, Jari Ampai, Pelecut, Pemukul, Penyebat, Tongkat...
LATIGO NG PILIPINAS - Filipíny
Filipínské biče jsou vyrobeny z nylonového lana. Pravděpodobně kvůli tropickému klimatu, které je obvykle horké, vlhké a někdy dokonce hodně vlhké. Kůže je také považována
za luxusní materiál vyhrazený pro boty, bundy, opasky, peněženky a tašky. Biče jsou vyrobeny buď pro muže, nebo pro ženy. Délka biče není příliš důležitá, ale jsou vyrobeny
tak, aby byly dlouhé mezi 180 až 210 cm. Biče se používají hlavně k pohánění dobytka, po nichž následuje soutěžní práskání v rámci rodea pořádaných po celé zemi, přičemž
největší z nich se koná v provincii Masbate.
INUIT SLED DOG WHIPS - cirkumpolární sever
(například Aljaška, Kanada, Rusko, Skandinávské země, Grónsko či sever Německa)
Inuitských sáňkařských bičů na psí spřežení je celá řada. Inuité používali biče dlouhé 5,5 až 7,5 metru. Takto dlouhý bič bez
problémů „dosáhl“ i na vůdčího psa spřežení. Každý musher má svůj styl a variace vycházejí z preferencí jednotlivce. Materiály
jsou obecně to, co je k dispozici, hlavně ale velmi pevná velrybí či tulení kůže. Rukojeti jsou většinou dřevěné a různě dlouhé.
Dnešní musher své spřežení hlasem navádí na správnou trať, a pouze hlasem spřežení povzbuzuje k vyššímu tempu.
ÚDERNÉ BIČE
Tyto biče jsou nejznámější svým použitím k trestání lidí, ale také k pobízení zvířat (například při závodním klání). Byly používány i jako symboly statusu ve starověkém Egyptě a mnoho basreliéfových řezbářských a sarkofágových soch faraonů zobrazuje vládce držícího autoritářskou ikonu důtek v jedné ruce a žezla v druhé.
KARABÁČ - ČR
Karabáč byl velmi tuhý bič z hovězí kůže. První 2/3 biče byly v tuhosti jezdeckého biče, poslední třetina ohebná. Délka biče je pohybovala okolo 90 cm. V určitých oblastech se stejně nazývá i velikonoční pomlázka.
DEVÍTIOCASÁ KOČKA - Anglie
Devítiocasá kočka je sestrojena z devíti bavlněných lanek dlouhých asi 2,5 stopy (cca 76 cm), opatřených uzlíky. Účelem použití je rozdírání kůže a způsobení silné bolesti. Tradičních „devět ocasů“ vyplývá ze způsobu, jakým jsou provazce spleteny. Tenčí provazce jsou spleteny ze tří lanek, hlavní tlustý provazec zase ze tří tenkých provazců. Devět ocasů pak vznikne rozuzlením tlustého provazce na tři tenké a jejich následným rozuzlením vždy na tři jednotlivá lanka. Existují různé variace devítiocasé kočky, ať už se nazývají (x-ocasá) kočka či nikoli.
NAGAJKA - Rusko
Nagajka je krátký silný bič s kulatým držadlem užívaný kozáky, převzatý od Nogajců, odtud původní jméno nogajka nebo nogajský bič. Archeologické nálezy dokládají jeho rané využití v dobách Skytů (obecné pojmenování kočovných národů), kteří žili na Donu. Při vykopávkách předmětů 4. - 6. století př. n. l. na území Ruské federace je možné najít části kožených bičů. Vědci a historici trvají na tom, že existují pouze dva hlavní typy Nagajek – Dónská a Kubánská. Dodnes jej používá ruská policie.
KNUTA - Rusko
Knuta byl tlustý kožený bič, jehož rány trhaly kůži oběti. Bití knutou sloužilo k vynucení přiznání při výslechu, nebo jako těžší trest. Míra trestu byla určena počtem ran, kterých bývalo zpravidla 15 až 25, vzácné však nebyly ani tresty o 50 ranách. Dopad trestu na zdraví či život zločince závisel především na jeho fyzické síle, a také na horlivosti vykonavatele trestu.
SJAMBOK - Afrika
Sjambok je velice stará africká zbraň, která byla původně vyráběna z jednoho kusu hroší či nosorožčí kůže. Jedná se o bič, který byl v Africe používán jako užitečný nástroj při pastvě dobytka či obraně před jedovatými hady. Zároveň šlo o jezdeckou pomůcku i nástroj sebeobrany. K jeho efektivnímu ovládání není potřeba dlouhý výcvik. Plastové Sjamboky údajně používala i jihoafrická policie při potlačování nepokojů.
KAMCHA - Asie
Kamcha jsou kratší biče původem ze Střední Asie. Kamcha pro Nogais (turkický lid žijící hlavně na severním Kavkaze) není jen bič. Je to skutečný symbol moci. S pomocí Kamchi ovládali koně, řešili spory, vyhnali zlé duchy, prokázali sociální postavení, a dokonce zabili nepřátele. Dříve mohla být rukojeť Kamchi vyrobena ze slonoviny, zlata a stříbra, zdobená drahými kameny.
Kamcha se stále nachází v mnoha nogaiských domech. Je dána jako znamení zvláštní úcty. Pro mnohé je Kamcha dědictvím po dědečcích a pradědečcích. A visí stejně jako kdysi, napravo od dveří jurty. Lidé stále říkají: „Pokud je v domě Kamcha, hojnost a harmonie se tam usadí navždy.“
JEZDECKÉ BIČÍKY
Bičík má kratší délku a je zakončen malou koženou plácačkou, nebo má ohebný konec se šňůrkou. Používá se na parkuru, což je jezdecký sport, v němž jezdec na koni překonává trasu s překážkami. Skokový bič je krátký, maximálně 75 cm dlouhý bič. Může být zakončen plácačkou, nebo provázkem. Na rukojeti je často poutko pro zápěstí proti ztrátě biče. Bičíky jsou nejčastěji plastové, však můžete najít i bič kožený. Dostihové biče slouží k pobízení koně při dostihu a svým tvarem a zpracováním jsou také tomuto účelu přizpůsobeny. Při dostizích je sledováno i to, jak jezdci s bičem zachází. Nepřiměřené zacházení může být sankcionováno.
DREZURNÍ BIČE
Drezurní biče slouží především jako prodloužená ruka pro jemnější a přesnější povely. Tyto druhy bičíků jsou dlouhé, tenké a používají se k upozornění koně, nebo jemnému naznačení. Tyto drezurní biče jsou určené pro zkušené jezdce. Výhodou délky biče je, že jezdec nemusí při pomůcce pouštět otěže z ruky a může koně bičem lépe nasměrovat. Drezurou nazýváme sérii cviků, jejichž cílem je předvést, jak funguje spolupráce mezi člověkem a zvířetem. Mezi tyto biče patří například Mrkvová hůlka, která je pevná a kontaktní hůlka ze skelného vlákna s odnímatelným lanem a koženou koncovkou. Slouží jako prodloužená ruka při práci ze země pro přirozenou komunikaci s koněm. Naopak tušírka je dlouhá, a to z toho důvodu, aby dosáhla za sedlo, respektive k zadním nohám koně – kůň se při dotyku biče na zadních nohou lépe podsadí.
ZAJÍMAVÉ BIČE
DĚTSKÁ KÁČA S BIČEM
Káči mají často klasický kuželový tvar a jsou vyrobeny ze dřeva, dříve z vypálené hlíny, nebo v některých případech z kamene. Bič k roztáčení káči je jednoduchá tyčka, kde je na konci přivázaný kus kůže či provázku. Ten se omotá okolo káči a roztočí. Bičem se pak káča udržuje v pohybu. Více v samostatné kapitole.
LONŽOVACÍ BIČE
Lonžovací biče jsou speciálně vyrobené pro tzv. lonžování, což je speciální výcvik mladého koně. Při lonžování je kůň veden na kruhu pomocí dlouhé opratě, neboli lonže, a učí se reagovat na pomůcky a hlasové povely. Právě při této činnosti se používá lonžovací bič. Lonžovací bič má dlouhý šlahounek, který často přesahuje i délku samotného biče – patří totiž z klasických bičů k tomu nejdelšímu. Obvyklá délka biče na lonžování je 180 cm, nabízíme však také biče dělené (šroubovací) pro snadnější manipulaci a skladování.
URUMI (ethunu kaduwa) - Indie
Urumi je meč s pružnou čepelí podobnou biči, pocházející z dnešní Keraly na indickém subkontinentu. Předpokládá se, že existoval již od období Sangam (cca od 6. století př. n. l. do 3. století n. l.). Zachází se s ním jako s ocelovým bičem, a proto vyžaduje předchozí znalost této zbraně i meče. Z tohoto důvodu se Urumi vždy vyučuje jako poslední v indických bojových uměních jako je Kalaripayattu. Slovo urumi se používá k označení zbraně v Malayalam. V Keralese také nazývá chuttuval, z malayalamských slov pro „navíjení“ nebo „předení“, (chuttu) a „meč“ (val). Rukojeť Urumi je vyrobena ze železa nebo mosazi a je totožná s rukojetí talwar (zakřiveného meče). Čepel je vyrobena z pružné ohraněné oceli o šířce tři čtvrtiny palce až jeden palec. V ideálním případě by délka čepele měla být stejná jako rozpětí – obvykle mezi 120 až 170 cm.
Na jihu Indie, na ostrovním státě Srí Lanka, byla podobná zbraň vyvinuta pod stejným názvem, ale s odlišnými vlastnostmi. Urumi se často skládal z malého jílce s až 32, mnohem menšími, ohebnými čepelemi a má typicky dvě rukojeti, každá se drží v jedné ruce. Ty jsou často ovládány žáky sinhálského bojového umění Angampora.
FIBRE OPTIC WHIP (Světelný bič)
Světelný bič, také známý jako energetický bič nebo laserový bič, byl to vzácný druh světelného meče. Jako světelný meč vydával souvislý paprsek energie. Nicméně, ostří bylo dlouhé a flexibilní a mělo vlastnosti biče. Do jisté míry, byly méně účinné než světelné meče. Známí uživatelé zvětelného biče byly Kit Fisto, Jax Pavan, Vianna D'Pow, Lumiya, Githany, Silri, Ona Nobis, a možná Black Sun Vigo Lord Xist z Hvězdných válek.
FIRE WHIP (Ohnivý bič)
Bič, který je vyroben z kevlaru, navržený tak, aby mohl být namočen v hořlavé tekutině a zapálen. Po prásknutí bičem se vytvářejí velké ohnivé „koule“ ve vzduchu. Ohnivé biče mají různou hmotnost a velikost, a jsou primárně používány profesionálními umělci. Pro amatéry jsou velice nebezpečné.
PISTOLNICKÁ SHOW, KOLT SHOW, WESTERN SHOW, PRÁSKÁNÍ BIČEM, KELTOVINY, KEJKLÍŘI, ŠERMÍŘI, SHOW S BIČI,
KOVBOJOVÉ, INDIÁNI, COUNTRY TANCE, LINE DANCE, PRODUKCE, DĚTSKÉ DNY, SLAVNOSTI, DALŠÍ PROGRAM, KULTURNÍ PROGRAM
BIČ, PISTOLE, ČERTI, POHÁDKY, RADAMBUK, SPOLEK, SDRUŽENÍ, KROUŽKY, KURZY, MINIŠKOLIČKA, DĚTI, MLÁDEŽ, ZÁBAVA K obrázkům - width="400" height="65" border="0