Obrázky bičů v této rubrice jsou postahované z různých zdrojů. Vypsat zde, kde všude by zabralo spoustu místo. Proto se všem majitelům a výrobcům bičů předem omlouvám, pokud jsem využil právě jeho bič…

HONÁCKÝ BIČ - BULLWHIPS (USA)    Je docela zajímavé, že tento bič, který k nám pronikl z Ameriky, znali naši předci pod názvem Býkovec už dávno předtím, než byla nějaká Amerika objevena. Do Ameriky bič dovezli dobyvatelé a španělští osadníci (Vaquero) v 16. století. Rukojeť je dřevěná nebo vytvořená z kovové trubky v níž vede duše biče. Je dlouhá okolo 25 centimetrů. Opletení rukojeti přechází plynule do těla biče. Obě dvě strany rukojeti jsou opleteny turbany.
BÝKOVEC (Bejkovec) (ČR)    Oproti dnešnímu americkému biči byl Býkovec robustnější a těžší a asi byste si s ním moc dlouho práskat nevydrželi. Býkovec má rukojeť dlouhou 20–30 cm, poměrně tuhý je také přechod mezi pevnou a ohebnou částí biče. Dlouhý byl okolo 3,5 metru. Jednou z dalších verzí Býkovce je, že byl dlouhý cca 70 až 80 cm, tenký a velmi houževnatý. Připravený ze sušené vnitřní části penisu býka (odtud jeho údajný název).
HEJBAJČE (ČR)    Jsou to biče s totožnou konstrukcí bičů amerických. Rozdíl je v přechodu mezi rukojetí a tělem biče. Používá se „harmonikové“ opletení, které tento přechod zpevňuje. Jsou dlouhé kolem 1,5 - 1,8 metru.
HADÍ BIČE - SNAKE WHIPS (USA)    Název hadí bič je odvozen od skutečnosti, že tento typ biče nemá uvnitř žádnou rukojeť, a tak může být stočen do malého kruhu, který připomíná svíjeného hada. Kdysi je v sedlovém pytli běžně nosili kovbojové z Divokého západu. Jeho velikost se pohybuje od 0,9 do 1,8 metru na délku. Chybějící páka rukojeti je nahrazena zátěží (zpravidla olověné broky) v jádru biče.
SIGNÁLNÍ BIČE - SIGNAL WHIPS (USA)    Signální biče jsou typem jednoocasého biče, původně určeného k ovládání psích spřežení. Signální bič obvykle měří mezi 0,9 a 1,2 metru na délku. Později se používal na udání signálu (např. místo startovací pistole). Není vhodný na sestavy prásků ani na trefování cílů. Byl vyvinutý pouze na jednotlivé prásky. Signální a hadí biče jsou si velice podobné.
AUSTRALSKÝ BIČ - Stockwhip (Austrálie)    Stockwhip je nejoblíbenějším typem biče v Austrálii a byl původně používán ke stádu dobytka na koni. Dřevěná rukojeť dlouhá 50-60 centimetrů, která se k tělu biče zužuje a na opačném konci je opletena turbanem. Tělo biče má opletenou duši s poutkem na začátku. Spoj tvoří jakýsi kloub, ve kterém se tělo biče pohybuje vůči rukojeti. Mají celopletenou nebo poloviční pletenou rukojeť. Mnoho bavičů a vystupujících v show dává přednost polopletené rukojeti, protože poskytuje rychlejší pohyb mezi prásky, což je nezbytné při provádění složitějších prvků.
HONČÍKY (ČR)    Svou konstrukcí připomínají biče australské. Avšak rukojeť je s tělem biče spojena způsobem, jakým se kdysi přidělávaly cepy. Nástavec byl vytvořen z jednoho kusu středového řemínku, který procházel i duší těla biče. Délka biče se pohybuje kolem 3 metrů.
PASTÝŘSKÝ BIČ (Slovensko)    Pastýřský bič nebo také korbáč, čapor, kocar, patří mezi zvukové signální nástroje. Používal se při pasení hovězího dobytka, ovcí a koz. Jejich délka se pohybuje kolem 3,5 metru. Rukojeť je dřevěná kónická. Na konci má průměr 3 cm a směrem k tělu biče se zužuje na 1.5 cm. Spojka mezi tělem biče a rukojeti je dlouhá kolem 13 cm a průřezu 3x3 cm. Rukojeť, spojka a začátek těla biče jsou opleteny stejně zvláštním způsobem a ozdobeny dlouhými rovnoramennými trojúhelníky. Mezi sebou byly spojeny mosaznými kroužky, které byly později nahrazeny koženými řemínky. Špička těla biče je tvořena čtyřmi kaskádovitě sešitými řemeny v délce asi 80 cm. Ty jsou pak spleteny do kulata v délce 50 cm, pak jsou rozříznuty na polovinu a pletené dál z osmi řemínků. Bič byl zakončen asi 80 cm dlouhým nástavcem z jednoho zužujícího řemínků, který byl zakončen práskačkou.    Slovenské biče je možné rozdělit na biče jižního, středního a severního Slovenska.
KROUŽKOVÝ BIČ (Maďarsko)    Pastevci, aby byl bič pohyblivější, spojovali tělo biče s rukojetí, měděným otáčivým kroužkem. Odtud také název „Kroužkový bič“. Tyto biče byli používané v Maďarsku, ale také jsou shodné s biči jiných stepních národů např. Kirgizů.    Dalším vývojem se z něj stala konstrukční varianta biče australského, protože kroužek byl nahrazen kůží z podbřišku. Rukojeť je 35 - 40 cm dlouhá a na konci má průměr ke třem centimetrům. Pastevci si biče bohatě zdobili. Vyřezávali do rukojeti, zalévali cínem, vyráželi mědí, kovovou intarzií. Na spodním konci rukojeti je do řemenu vpleten tzv. pažový řemen. Začátek těla biče pokrývali střapci z drobných řemínků.
LOVECKÉ BIČE    Lovecké biče se používají již od roku 1900. Tyto biče mají rukojeť se zahnutým „rohem“, krátké držadlo s připevněným bičem a práskačkou. Bez těla lze tento bič nazvat jezdeckým bičíkem. Rukojeť biče se používá k otevírání bran. Na vrcholu je někdy „korunový“ šroub, který pomáhá při tlačení brány. Na konci rukojetě biče bývalo obvykle parůžek z jelena. Některé moderní lovecké biče mají buvolí roh nebo syntetické rukojeti, nebo také rukojeť ve tvaru kyje. Držadlo bylo tradičně vyrobeno z lakované třtiny, bambusu či rákosu, později se vyráběli držadla tzv. „lemovány ocelí“, aby byly hůře zlomitelné. Celková délka biče byla 2,70 - 3,20 m.
BULLOCK (Austrálie)    Bullock se používal v Austrálii v 19. a na počátku 20. století. Používali se na spřežení převážející těžké zboží, jako je vlna, pšenice, dřevo, cukrová třtina, zemědělské vybavení, stavební potřeby... Taktéž se používali pro chov dobytka. Je to dlouhý bič připevněný k dlouhému kusu dřeva a práská se s ním oběma rukama. Rukojeť Bullocku je obvykle kolem 1,5 metru dlouhá, a tělo biče je cca 2,5 metry nebo delší.
GOAßL (Německo, Rakousko)    Bič pro Aperschnalzen (každoroční slavnost na konci zimy zapsaná v UNESCO) se nazývá Goaßl, práská se s ním oběma rukama. Rukojeť je kulatá, vyrobená ze dřeva, průměr je asi 3 cm a délka je asi 50 cm. Další částí je konopné lano, dlouhé až 4 metry, stočené z několika šňůr, které se zužuje směrem ke konci a je napuštěné černou smůlou. Před válkou byly téměř dvakrát tak dlouhé. Na konci Goaßlu je upevněno lýko (práskačka). Konopné lano je připevněno k horní části dřevěné rukojeti v drážce, aby se kolem něj mohlo otáčet.
GEISSEL (Švýcarsko)    Biče pro tradice „Chlauschlöpfen“ – předvánoční zvyk probouzení Mikuláše ve Švýcarsku - jsou vyrobeny z juty a lnu a jsou ručně splétané v délkách 1,50 až 4,50 metru. Lenzburger nebo Lüthi Geissel je soustružený v jednotné, kuželovité struktuře. Bič je tedy pružnější, což zjednodušuje jeho použití. Innerschweizer Geissel se skládá z různých částí. Tělo biče vypadá, jako by bylo svázáno z jednotlivých kusů. Tato verze je ideální pro začátečníky, protože usnadňuje jednoduché opravy.
BIČ (Slovinsko)    Tento bič se používal a používá na tradici „První brázdy“, kdy okolo vesnice se vymbolicky pluhem vyorá brázda, která simbolizuje začátek práce na polích. Víc tomto biči nevím, ale snažím se hledat a kontaktovat bičaře ve Slovinsku.
JEZDECKÉ BIČÍKY    Bičík má kratší délku a je zakončen malou koženou plácačkou nebo má ohebný konec se šňůrkou. Používá se na parkuru, což je jezdecký sport, v němž jezdec na koni překonává trasu s překážkami. Skokový bič je krátký, maximálně 75 cm dlouhý bič. Může být zakončen plácačkou, nebo provázkem. Na rukojeti je často poutko pro zápěstí proti ztrátě biče. Bičíky jsou nejčastěji plastové, však můžete najít i bič kožený. Dostihové biče slouží k pobízení koně při dostihu a svým tvarem a zpracováním jsou také tomuto účelu přizpůsobeny. Při dostizích je sledováno i to, jak jezdci s bičem zachází. Nepřiměřené zacházení může být sankcionováno.
DREZURNÍ BIČE    Drezurní biče slouží především jako prodloužená ruka pro jemnější a přesnější povely. Tyto druhy bičíků jsou dlouhé, tenké a používají se k upozornění koně nebo jemnému naznačení. Tyto drezurní biče jsou určené pro zkušené jezdce. Výhodou délky biče je, že jezdec nemusí při pomůcce pouštět otěže z ruky a může koně bičem lépe nasměrovat. Drezurou nazýváme sérii cviků, jejichž cílem je předvést, jak funguje spolupráce mezi člověkem a zvířetem. Mezi tyto biče patří například Mrkvová hůlka, která je pevná a kontaktní hůlka ze skelného vlákna s odnímatelným lanem a koženou koncovkou. Slouží jako prodloužená ruka při práci ze země pro přirozenou komunikaci s koněm. Naopak tušírka je dlouhá, a to z toho důvodu, aby dosáhla za sedlo, respektive k zadním nohám koně – kůň se při dotyku biče na zadních nohou lépe podsadí.
LONŽOVANÍ BIČE    Lonžovací biče jsou speciálně vyrobené pro tzv. lonžování, což je speciální výcvik mladého koně. Při lonžování je kůň veden na kruhu pomocí dlouhé opratě, neboli lonže, a učí se reagovat na pomůcky a hlasové povely. Právě při této činnosti se používá lonžovací bič. Lonžovací bič má dlouhý šlahounek, který často přesahuje i délku samotného biče – patří totiž z klasických bičů k tomu nejdelšímu. Obvyklá délka biče na lonžování je 180 cm, nabízíme však také biče dělené (šroubovací) pro snadnější manipulaci a skladování.
VOZOVÝ (FORMANSKÝ) BIČ    „Obyčejný“ bič, který se používal a používá v našich zemích na ovládání koní vezoucí vůz, bryčku nebo kočár a další povozy je poměrně snadný. Bičiště (lísková hůlka) silná asi jako prst, dlouhá 160 až 180 cm a na slabší konec se přiváže 120–150 cm šlehoun – slabý kožený zapletený řemínek (délka se lišila dle povozu). Zaplétání byla různé – uherské, německé, pražské… Na druhý konec šlehounu se přidá slabý provázek (práskačka) asi 20 cm dlouhý. Na šlehounu byly drobné uzlíky, ty sloužily k rozdělení bičů dle tvrdosti bičiště – čím měkčí bič, tím méně uzlíků. Ještě se biče rozdělovaly a zdobily střapci, dle použití, na jaké zvíře byl. Bič slouží k pobídnutí koně, ne k trestání. Je to pomůcka, která má pomoci a koně přivést k větší soustředěnosti a poslušnosti.
DEVÍTIOCASÁ KOČKA    Devítiocasá kočka je sestrojena z devíti bavlněných lanek dlouhých asi 2,5 stopy (cca 76 cm), opatřených uzlíky. Účelem použití je rozdírání kůže a způsobení silné bolesti. Tradičních „devět ocasů“ vyplývá ze způsobu, jakým jsou provazce spleteny. Tenčí provazce jsou spleteny ze tří lanek, hlavní tlustý provazec zase ze tří tenkých provazců. Devět ocasů pak vznikne rozuzlením tlustého provazce na tři tenké a jejich následným rozuzlením vždy na tři jednotlivá lanka. Existují různé variace devítiocasé kočky, ať už se nazývají (x-ocasá) kočka či nikoli.
KNUTA (Rusko)    Knuta byl tlustý kožený bič, jehož rány trhaly kůži oběti. Bití knutou sloužilo k vynucení přiznání při výslechu nebo jako těžší trest. Míra trestu byla určena počtem ran, kterých bývalo zpravidla 15 až 25, vzácné však nebyly ani tresty o 50 ranách. Dopad trestu na zdraví či život zločince závisel především na jeho fyzické síle a také na horlivosti vykonavatele trestu.
SJAMBOK (Afrika)    Sjambok nebo litupa je těžký kožený bič. Tradičně se vyrábí z kůže dospělého hro-cha nebo nosorožce, ale je také běžně vyroben z plastu. Proužek zvířecí kůže je rozřezán a vyřezán do pásu dlouhého 0,9 až 1,5 metru, který se zužuje z asi 25 mm silné na rukojeti na asi 10 mm na špičce. Tento proužek se poté převalí, dokud nedosáhá zúžené válcové formy. Výsledný bič je flexibilní a trvanlivý.
KARABÁČ (ČR)    Karabáč byl velmi tuhý bič z hovězí kůže. První 2/3 biče byli v tuhosti jezdeckého biče, poslední třetina ohebná. Délka biče je pohybovala okolo 90 cm. V určitých oblastech se stejně nazývá i velikonoční pomlázka.
NAGAJKA (Rusko)    Nagajka je krátký silný bič s kulatým držadlem užívaný kozáky, převzatý od Nogajců, odtud původní jméno nogajka nebo nogajský bič. Také se nazývá kamča z turkického slova kamci pro bič. Kamča jsou také nazývány kratší biče původem ze Střední Asie. Existuje mnoho druhů Nagajek, ale nejznámější jsou – Donská a Kubánská. Je spletena z pruhů kůže, na špici biče bývá kousek kovu.
DĚTSKÁ KÁČA S BIČEM    Káči mají často klasický kuželový tvar a jsou vyrobeny ze dřeva, dříve z vypálené hlíny, nebo v některých případech z kamene. Bič k roztáčení káči je jednoduchá tyčka, kde je na konci přivázaný kus kůže či provázku. Ten se omotá okolo káči a roztočí. Bičem se pak káča udržuje v pohybu. Více v samostatné kapitole.
QILINBIAN (Čína)    Qilinbian (麒麟鞭, doslova „Bič jednorožce“ – v některých zdrojích se píše jméno Kylin) je kovový bič vynalezený v Číně koncem 20. století. Rukojeť o délce 15 cm je vyrobena z ocelového řetězu omotaného kůží. Řetěz je vyroben z ocelových dílků, jejichž velikost se postupně zmenšuje tak, jak se zmenšují kroužky.    Délka těla biče se pohybuje mezi 1,5 až 1,8 metru. Na konci je připevněn nástavec a práskačka. Celková hmotnost je mezi 1 až 2 kg. V dnešní době lze ale sehnat biče dlouhé přes 4 metry a těžké okolo 5 kilogramů. Využívá se při fyzickém cvičení a při výkonech.
ŠAOLINSKÝ BIČ (Čína)    Šaolinský bič se ve skutečnosti nazývá pastýřský či horský bič (muyang bian 牧羊鞭). Podle šaolinského mnicha Shi Yanrana se také nazývá duchovní bič (shen bian 神鞭), zvukový bič (sheng bian 聲鞭) a lovecký bič (lie bian 獵鞭). Yanran slyšel, že se bič dostal do učebních osnov Shaolinu v dynastii Yuan (1271-1368), kdy Kublai Khan zakázal cvičení bojových umění. Podle legendy, Shaolin opat, Fuyu (福裕), našel přízeň u Yuan a bylo mu dovoleno rozvíjet a kultivovat Shaolin kung fu během tohoto období. Bič byl tehdy integrován z metod používaných Hui (muslimskými) lidmi Gansu. Yanran opět rychle poukazuje na to, že původ může být mýtický. "Bič trénuje sílu paží a ramen," říká Yanran. "Učí, jak rozšířit hrudník a rozvíjet čchi."    Tyto ručně vyráběné kožené biče mají rukojeť z masivního dřeva, zužující se splétané tělo a práskačku. Dlouhé jsou okolo 2,2 metru.