První kontakt s bičem jsem měl v roce 1996, když jsem zavítal do westernového městečka Šiklův mlýn.
Tam jsem poprvé zkoušel práskat bičem. Pak jsem si sem tam prásknul na různých, většinou westernových,
akcích. Aktivní návrat k práskání a ovládání biče jsem měl až se založením Dancing Clubu Kolín v roce 1999
(později taneční a westernová skupina Desperado), kde jsme k tanečním country vystoupením přidali i westernový
program (práskání bičem, trikové lasování a žonglování s kolty).
    Po odchodu z této skupiny, jsem v roce 2011 založil (prozatím neoficiálně, od roku 2013 oficiálně) spolek
Keltoviny, kde vydáváme internetový časopis a děláme vystoupení s kolty a biči. Ale protože vystupujících s
bičem je spousta (tedy v té době byl trh vystoupeními přesycen), vymysleli jsme v roce 2015 jiný projekt, a to
MINIŠKOLIČKU PRÁSKÁNÍ BIČEM, s níž do současnosti jezdíme po rozličných kulturních akcích. Nejen westernových,
ale i staročeských či středověkých. A to byl právě ten moment, kdy jsem se začal zajímat i o to, jak byl bič
vnímán dříve. Jak se s ním pracovalo a kde vůbec vznikl…
    Čas plynul a informací přibývalo. Při hledání jsem nacházel stále zajímavější věci. Jako například dětská káča
roztáčená bičem není vymyšlená v 18. či 19. století, ale mnohem dříve. Dále není jen jeden bič na ovládání koní
u kočárů a mají své rozdělení. Že do Ameriky dovezli biče Španělští dobyvatelé a další a další „novinky“… A já
jsem si řekl, že by bylo dobré pokusit se vše sepsat a poskládat dohromady na jedno místo.
    Ano, v tuto chvíli si někteří řeknete, že jsem se musel zbláznit. Ale proč to nezkusit a nesepsat alespoň část,
na kterou seženu informace. Na začátku loňského roku jsem rozjel projekt „Mapa bičařů“, kde se snažím vytvořit
databázi výrobců bičů, vystupujících s bičem, a bičařů, co si práskají jen tak pro sebe a kamarády…
    Nejsem žádný vědecký pracovník, jen mě prostě baví informace předávat dál. Martin Štulla